Něco z historie podle pana Hanouska
Něco z historie včelařství
První doklady o využívání včel poskytují již nástěnné malby.
Včelaření prošlo mnoha obdobími svého vývoje, tak jako lidstvo. Vývoj včely
prošel také mnoha různými obdobími. Včely se vyvinuly asi před osmdesáti milióny
let z předků podobných vosám. Postupné se přizpůsobovaly sběru nektaru a pylu a
stejné tak i přezimování v chomáči. Podle odlišných podmínek vznikla i bohatá
skladba různých druhů včel.
Včely se vyvíjely na Zemi současně s kvetoucími rostlinami. Předpokládá se, že
dnešní podobu má včela již více než 15 miliónů let. Na naše území se rozšířila z
oblasti kolem Středozemního moře.
Člověk se o včely začal zajímat ještě dříve než o pěstování rostlin a o chov
zvířat. Bylo to z toho důvodu, že u včel nacházel med.
Skutečné doklady o tom, že člověk záměrně choval včely, jsou z doby od 4.
tisíciletí před naším letopočtem. V Egyptě byly včely chovány v hliněných
válcovitých nádobách. První příbytky včel v dutých kmenech stromů se nazývaly
brtě.
Záznamy o chovu včel u Slovanů jsou z 9. a 10. století. Již tehdy byl mezi
zbožím vyváženým z Čech včelí vosk. Včelaření v brtích se označovalo jako lesní
chov včel, včelaření v úlech jako zahradní včelaření. Včely byly chovány ve
špalcích, stojanech nebo ležanech. Sklizeň medu byla prováděna na jaře podřezem
a vyřezáním části díla. Voští se oddělovalo od medu lisováním. Z chovu včel se
odváděly poplatky vrchnosti. Platilo se medem i voskem. Na významu získávala
medovina, která byla oblíbeným nápojem při slavnostech a vítání hostů. V 16.
století se již mluví o přísných pravidlech pro včelaře sdružené do cechů. Na
jejich dodržování dohlížela sama vrchnost a její úředníci. V druhé polovině 18.
století zanikají poslední zbytky brtnictví v našich zemích. Stát podporuje
včelařství nejen vydáním včelařských patentů, ale zřizuje také první včelařské
školy. Spolu s všeobecným rozvojem zemědělské literatury se šíří i články,
později i knihy věnované včelařství. Zájem o chov včel se zvyšuje. Včelaři
začínají pracovat v dělitelných úlech, včely jsou chovány v nástavcích. Jejich
sestavováním do skupin se dá zvětšovat prostor pro včely. To je velký pokrok ve
včelařství. Opouští se včelaření ve špalcích i v košnicích. Pro nové úly vzniká
i nové zařízení. Ustupuje včelaření s nepohyblivým dílem, začíná se včelařit s
dílem rozběrným, umístěným nejdříve jen na kříži, později na horní loučce a
ještě později v rámku. Mezi včelařským nářadím se začínají objevovat nádoby na
uskladnění medu, dřevěná krmítka pro včely k dodávání zásob atd.
Ve druhé polovině 19. století se velmi rychle zvyšuje počet včelstev na našem
území, včelaří se v úlech s pohyblivým (rozběrným) dílem. K rozvoji včelařství
přispívá zakládání různých včelařských spolků, sjezdy včelařů, výstavy a také
vydávání speciálních včelařských časopisů (v Brně Včela brněnská, v Praze
Včelař). Vznikají nové včelařské pomůcky jako například medomet, lis na
mezistěny, mateří mřížka. Tyto pomůcky přispěly k urychlení šíření úlů s
pohyblivým dílem. Nové poznatky ze života včel se uplatňují především při
rozvoji chovu včelích matek. Větší pozornost je zaměřena na zdravotní stav
včelstev. Začátkem dvacátého století byla již známa nosema, jako jedna z
nejškodlivějších nemocí, dále pak hniloba a mor včelího plodu.
Počátkem 20. století se opět zvyšují počty včelstev, mění se způsob včelaření.
Rozšiřují se úly nedělitelné, přístupné zadem. K jejich rozšíření přispívá i
výstavba včelínů a v nich vhodné umístění úlů ve dvou i více řadách nad sebou.
Od poloviny 20. století se rozvíjí na státních statcích, v jednotných
zemědělských družstvech a u státních lesů velkochov včel na našem území. V
posledním období se výrazně zvýšila produkce medu a vosku a nově se zaměřuje
pozornost na využívání dalších včelích produktů, jako jsou včelí jed, mateří
kašička, propolis, a také na získávání pylu.
Současně s využíváním včelích produktů se zvyšuje zájem o přísun včelstev k
opylování porostů hmyzomilných kultur. S tím souvisí rozvoj přibližování
včelstev nebo kočování se včelstvy k lánům řepky, hořčice, bobu, slunečnice,
jetelů, vojtěšky, do sadů, ale také za využitím lesních snůšek z akátů, smrků,
dubů, lip, jedlí a také maliníků a ostružiníků.
Článek je převzat z knihy: Začínáme včelařit, Libor Hanousek