Chov včelích matek

Chov včelích matek nabývá zvláště v posledním období na významu. Chovatelé včel se přesvědčili o tom, že v současné době rozchovávaná kraňská včela se velmi dobře hodí pro včelaření v našich podmínkách. Zvláště její mírnost, sezení na plástech, schopnost využít krátkodobé snůšky, rychlá reakce na změny ve snůškách, dobrý včasný jarní rozvoj a celková dobrá užitkovost, vedle dalších příznivých vlastností potřebných pro úspěšné včelaření, jsou hodnoceny praktickými včelaři velmi dobře. Mají o její rozchov zájem a sami se učí matky chovat.

Rojové včelaření, tedy udržování počtu včelstev na jednotlivých stanovištích usazováním rojů, by mělo patřit minulosti. Nejen proto, že rojivá včelstva zůstanou rojivými, poněvadž mají rojivost jako jednu z hlavních dědičných vlastností, ale také proto, že zrojená ani odrojená včelstva nedávají a ani nemohou dát dobrý hospodářský výsledek svému ošetřovateli.

Usazení roje je sice vhodným zužitkováním aktivity činnosti takových včel ve výstavbě včelího díla, při jeho obnově, ale odrojená včelstva právě před snůškou nebo ve snůšce ji nemohou využít podle představ včelaře. Roj sice zastaví na mezistěnách zpravidla celé plodiště novým dílem, ale může být také přenášečem různých nakažlivých onemocnění a také přenášečem roztočů Varroa, a to i na několik kilometrů.

Roj neznámého původu musí být vždy utracen (Směrnice o veterinární péči v chovech zvířat z prosince roku 1962). Co je tedy roj neznámého původu? Je to každý roj, který není vlastní, který nemá označenu a očíslovánu matku shodným číslem v úlovém výkazu, vedeném včelařem. Je to také každý roj, který včelař nevidí vylétat z jistého vlastního úlu. Roj může být zavěšen i blízko stanoviště včelstev včelaře, a přesto to může být roj zalétlý a jeho usazení na včelařově stanovišti je nepřípustné. Takové roje se utratí a odesílají na vyšetření do veterinárního zařízení. Nedodržováním těchto směrnic bychom zvyšovali nebezpečí rozšiřování nemocí daleko od hranic původního výskytu.

Cílevědomý včelař nemůže spoléhat na náhodu a musí výhledové rozchovávat nejlepší chovný materiál. Včelaři mají z chovu matek zpravidla obavy pro jeho složitost a náročnost. Jsou to však obavy plané, poněvadž stačí základní zručnost v chovu včel, základní poznatky o vhodnosti rozchovu vybraných včelstev dobrých vlastností a zužitkování poznatků z normálního chování včel při vzniku rojové nálady.

Včelstva při tradičním převěšování plodových plástů do medníku jsou schopna - a to téměř vždy, když dosáhla dobré síly - založit i proti vůli včelaře matečníky na plodových plástech nad mřížkou v medníku. Je zcela jednoduché využít této přirozené vlastnosti včelstev k chovu matek pro vlastní potřebu.

Všimněme si podrobněji snahy včel a ujasněme si činnost včel i včelaře.

V plodišti, kde včely vychovávají plod, najdeme zpravidla na všech plodových plástech založené vlastní matečníkové misky. Jsou připraveny na období, kdy ve včelstvu propukne rojová nálada. Dosáhlo-li včelstvo rojové nálady, pak jsou misky již zakladeny, nebo včely již začaly s výchovou mateřího plodu. V tomto období pak stačí, aby včelař neodstranil celou misku, nevylomil již hotový matečník ve snaze zabránit rojení, ale právě naopak, aby přelarvil již započatý matečník nebo dosud prázdnou misku. Jediné potřebné k úspěšnému zásahu je to, aby se každý naučil rozeznávat stáří larvičky vhodné k přelarvení k chovu včelích matek a také ovládl vlastní přelarvování larviček z buňky plástu chovného včelstva do započaté nebo již tažené matečníkové buňky.

Po odstranění larvy z chovu včelstva nevhodných vlastností a přelarvení dělničí larvy ve stáří 6 - 12 hodin z chovného, tedy zpravidla nejlepšího včelstva na stanovišti hodnoceného po více let převěsíme takto upravený plást do medníku nad mřížku. Spolu s tímto plástem je vhodné přemístit alespoň dva další plásty s nejmladším otevřeným plodem z plodišté včelstva z obou stran plástu s matečníkem. Tyto plásty převěsíme jen z toho důvodu, že se na nich zdržuje velký počet mladých včel, které skýtají záruku dobrého krmení otevřeného plodu, a tedy i přelarvené larvy nebo více (až 6) larviček - v matečníkových miskách. Včelstvo musí mít dobré zásoby a ještě vhodnější je, když je do úlu přínos sladiny, tedy snůška. V žádném případě nesmí být umožněn matce přístup z plodiště do medníku! Matka v plodišti se musí nerušeně věnovat své činnosti, tedy kladení vajíček.

Po deseti dnech po zásahu do včelstva od přelarvení je třeba znovu včelstvu věnovat pozornost. V první řadě zkontrolujeme stav prostoru nad mřížkou. Olarvené misky bývají vytaženy v matečníky a po celé ploše jsou dobře žebrované. Můžeme přistoupit k další činnosti ve včelstvu, podle předem zváženého záměru.

Chceme-li zužitkovat na výměnu staré matky z plodiště jen jeden matečník, ostatní zrušíme. Nechává se ten matečník, který má nejvýraznější žebrování. Lze předpokládat, že se včely o něj dobře staraly a že tedy i matka bude mít dobré vlastnosti. Po prohlídce plástu upravíme opět prostor nad mřížkou tak, aby se mladá matka mohla nerušeně vyvinout a prokousat z matečníku.

Když včelstvo bylo již v rojové náladě, zkontrolujeme všechny plásty, zda nejsou v plodišti matečníky. Pokud jsou, všechny zrušíme.

Z prostoru plodiště odstraníme starou matku. Nejvhodnéjším způsobem odstranění staré matky je, že ji přeložíme se dvěma plodovými a dvěma zásobními plásty do jiného úlu nebo plemenáče. Zůstane jako rezerva při případném nezdaru celého zásahu k vrácení zpět do včelstva. Nezdar může nastat, kdyby se mladá matka nevrátila z orientačního nebo snubního proletu. Jiné nebezpečí mladé matce ani matečníku nehrozí.

Po odstranění staré matky z plodiště (třeba i pouhým usmrcením) odstraníme rovněž mateří mřížku, aby mladá matka po vylíhnutí mohla opustit česnem úl k potřebným proletům před spářením. I přesto, že je vhodné uvolnění horního česna nebo očka prostoru s líhnoucím se matečníkem, stává se často, že se matka po vylíhnutí potřebuje dostat do prostoru plodiště co nejdříve, aby sama mohla zrušit případné včelařem přehlédnuté a dosud nevylíhlé matečníky. Někdy může dojít i k situaci, že včely v plodišti po odstranění staré matky vytvářejí, vedeny pudem sebezáchovy, náhradní matečníky. Nejsou pro mladou vylíhlou matku nebezpečím. Když včely zjistí přítomnost mladé matky v úle, samy náhradní matečníky zruší.

Po dalších deseti dnech klidu přistoupíme ke kontrole kladení mladé matky a k jejímu označení. Matky značíme acetonovými barvami. Někteří včelaři na čerstvě nanesenou barvu přilepují čísla na opalitových značkách shodné barvy (jsou k dostání v prodejnách včelařských potřeb). Přilepit opalitovou značku různými lepidly je také možné, ale při ztrátě nebo odlepení opalitu z hrudníku matky by mohlo dojít k omylu při určování stáří matky nebo k domnění, že ve včelstvu došlo k tiché, včelařem nezjištěné výměně matky.

 Pro letopočet, který končí číslicí:

0 nebo 5 se používá barva modrá
1 nebo 6 se používá barva bílá
2 nebo 7 se používá barva žlutá
3 nebo 8 se používá barva červená
4 nebo 9 se používá barva zelená

Chceme-li však zužitkovat všechny vychované matečníky, přistoupíme k tvorbě oddělků. Z jednoho včelstva lze při jednom zásahu vytvořit i pět oddélků, šestý matečník pak zůstane v původním úle s létavkami tohoto úlu.

Jak vytváříme oddělky ze včelstva, které vychovalo šest matečníků? Dopředem připravených úlů přeneseme plodové plásty z původního včelstva. Plodové plásty rozdělíme tak, aby v každém úle byl přibližně stejný počet buněk zavíčkovaného plodu a stejný počet mladých včel. Nelze očekávat, že by létavky neopustily přeložené plásty. Vrátí se do původního úlu. Spolu s plodovými plásty převěsíme i vlastní zásobní plásty včelstva. Nemohou to být zásobní plásty jiných včelstev ani zásobní plásty ze skladiště. Byly by příčinou loupeže. Z vlastních zásobních plástů včely jen odlétnou a vrátí se zpět do původního místa. Podněcování nebo dodání dostatečných zásob nově vytvořeným oddělkům můžeme uskutečnit až po 24 hodinách, lépe až po dvou dnech. Podněcujeme pak nová včelstva roztokem 1 : 1 i přesto, že je snůška.

Předpokládá se, že v každém oddělku by měly být alespoň dva plodové plásty se zavíčkovaným plodem — alespoň 10 dm2. Po deseti dnech provedeme kontrolu kladení mladých matek. Když matky začaly klást, je vhodné je současně posílit alespoň jedním plodovým plástem zavíčkovaného, popřípadě již líhnoucího se plodu z kteréhokoliv včelstva. Přidávání plástu je vhodnější bez jakýchkoliv včel, které jsou pro mladou matku cizí a současně i nebezpečné. Zachlazení plodu v letním období se ani nemusíme obávat. Mladá výkonná matka přivede oddělek do potřebné síly na zazimování. Včelař však nesmí být vůči těmto oddělkům lakomý! Náklady spojené s takovou manipulací vynahradí radost z úspěšně provedené práce a výsledky nových včelstev v příštím roce. Mladé matky ušlechtilého původu jsou toho zárukou.

Další výhodou tohoto způsobu chovu včelích matek je, že ve včelařské praxi budeme mít zájem sladit ve vhodném časovém období dvě pro včelaření výhodné okolnosti. Nejen že získáme mladé matky, ale načasováním doby výměny matek ve včelstvu právě do období hlavní snůšky dosáhneme podstatně zvýšeného efektu medné snůšky. To z toho důvodu, že v počátku hlavní snůšky chovné včelstvo prakticky zůstává bez otevřeného plodu. Uvolní se větší počet létavek do snůšky, přítomnost mladé matky má podíl na zvýšení aktivity včel v činnosti sběrací a shromaždovací v čase mezi dobou od nalíhnutí matky, dospívání, oplození až po rozkladení se matky ve včelstvu, probíhá hlavní snůška. S odstupem času pak narůstají plodové plochy, hlavní snůška byla velmi ekonomicky včelami i včelařem využita. Včelař sklidí větší množství medu, včelstvo má mladou matku.

Uvedený způsob chovu matek je vhodný pro včelaře s menším počtem včelstev. Může se využít úspěšně jak při obměně matek jednu za jednu, tak také při tvorbě oddělků ke zvýšení základního počtu včelstev v kroužku. Pro nákladnost není vhodný k sériové výrobě matek. Komerční chov matek ponecháváme registrovaným chovatelům, rozmnožovacím chovům a vyšším stupňům chovů organizovaným ÚV ČSV, jeho chovatelskou komisí.

V těchto chovatelských zařízeních se chovají matky jiným způsobem, sériové, ekonomicky podstatně méně náročné. Jiných možných postupů při chovu včelích matek je několik, s některými je vhodné se seznámit při kursech chovu včelích matek, které organizují jednotlivé složky ČSV. Také jiná literatura rozvádí způsoby chovu včelích matek daleko důkladněji a hlouběji než naše kapitola. Pro začátečníka a pro práci kroužku je popsaný způsob dostačující.

Při chovu matek popsanou metodou odpadá další velmi vážný problém — umění přidávat zakoupené nebo odchované jednotlivé matky do včelstev, a proto se tato publikace tímto problémem nebude ani zabývat. Mnoho způsobů přidávání matek různými klíckami a metodami je popsáno v časopise Včelařství minulých a jistě i příštích ročníků.

Chov včelích matek z ušlechtilých včelstev je však jen polovina úspěchu očekávaného od budoucích matek. Stejný podíl na hodnotě budoucích matek mají i trubci. Musíme tedy věnovat náležitou pozornost i rozchovu vhodných trubců. Chov trubců opět vedeme záměrně.

S odchovem trubců začneme alespoň o čtrnáct dnů dříve než s chovem matek. Snahou včelaře musí být, aby v období říjnosti matek byl k dispozici také dostatečný počet říjných trubců. Metoda odchovu trubců je také zcela jednoduchá, i když na zásahy do několika včelstev časově i pracovně náročná.

Opět vyjdeme z činnosti včelstvům vlastní: Každé včelstvo má zájem na výchově trubců. Včelař však nepotřebuje mít dostatek jakýchkoliv trubců. Musí se snažit o výchovu trubců právě od nejlepších včelstev. Pak záměrně, cílevědomě podněcuje „trubčí" včelstva k zakládání velkých ploch trubčiny. Pokud nemá k tomuto účelu uschovány vhodné souše s trubčím dílem, stačí umožnit trubčím včelstvům stavbu na stavebních rámcích. Po zakladení a vylíhnutí larev z vajíček plásty z trubčího včelstva odebírá a převěšuje do jiných včelstev, třeba i záměrně do středu hnízda, aby výchově trubců byla věnována patřičná péče. Těmto včelstvům zabraňuje v odchovu vlastních trubců, vnucuje jim chov trubců vybraného včelstva. Vycházíme přitom ze skutečnosti, že každé včelstvo chová jen potřebné množství trubců (již dříve jsme se dověděli, že dostatečný počet trubců ve včelstvu bývá kolem šesti set), a tak chovné trubčí včelstvo prakticky nikdy nedosáhne dostatečného počtu trubců, neustále má zájem o jejich přítomnost, matka je schopna trubčí dílo stále zakládat. Jiná včelstva omezují odchov vlastních trubců, pro náš záměr nevhodných. Jen pozor na skutečnost, že ve včelstvech, která chovají trubce, nesmí dojít k pocitu hladu. V tom případě vyhánějí včely vyhladovělé trubce z úlů. V první řadě vyhánějí říjné trubce. Náš záměr v odchovu trubců by vyšel bez úspěchu. Trubci jsou říjní od osmého dne svého stáří.

Pokud snůška nezaručuje úspěšný odchov trubců, je třeba včelstva podněcovat medocukrovým těstem nebo roztokem 1 : 1 v malých ldl denních dávkách, aby se cukr nedostal do medu.

Soulad s fenologickým kalendářem a znalosti fyziologických zákonitostí včelstva a schopností každého jednotlivého včelaře jsou bezpodmínečně nutné při uplatnění tohoto způsobu výměny matek ve včelstvech ve snůškovém období bez jakýchkoliv ztrát, naopak se zvýšeným ekonomickým výsledkem.

Článek je převzat z knihy: Začínáme včelařit, Libor Harnousek