Kdy a jak začít včelařit?

Nejvhodnějším obdobím bývá začátek nového včelařského roku, podletí, tj. polovina července. V této době začíná příprava včelstev na příští sezónu. Podletí, jehož hlavním znakem je období žní, bývá období již bez hlavní snůšky. Dokvetla lípa malolistá, kvete pámelník, slunečnice. Množství plodu ve včelstvech podstatně klesá. Dělnice se „vozí" na trubcích, vyhánějí je z úlů. Včelstva se připravují na zimní období přenášením zásob, úpravou zimního sedliště. Zvyšuje se nebezpečí slídění včel. Manipulace ve včelstvech má být promyšlená. rychlá. Delší dobu otevřená včelstva mohou zjistit slídilky, které pak přivedou další počet loupežících včel a jsou schopny napadené včelstvo zničit. Přemístění včelstva na kratší nebo jen několikametrové vzdálenosti je vždy nebezpečné kvůli ztrátě létavek. Létavky se vracejí na původní stanoviště. I přemístění na vzdálenost 20 cm ztíží létavkám návrat do úlu.

Snahou včelaře by mělo být, aby se každé včelstvo mohlo dostatečné zásobit pylem na zimní a předjarní období. Rovněž se dá zabránit poklesu výkonu matky v kladení. Podněcování roztokem cukru a vody v poměru 1 : 1 v malých dávkách, v množství 0,2 1 roztoku na den, nebo roztokem ve sklenicích s podněcovacím víčkem. Včelstvu by měl být dán neomezený prostor.

Je třeba dbát na co nejlepší výživu plodu, poněvadž koncem srpna až začátkem září dochází k tzv. přelaďování včel s dosavadní délkou života kolem 6 týdnů na délku žití okolo 6 měsíců. Jen dobře živené včely, které budou schopny si dostatečnou konzumací pylu utvořit zásobní tuková tělíska na zimní období a z nich pak zajistit výživu plodu v době, kdy výlet z úlů je ještě nemožný, mohou vychovávat novou jarní generaci.

Základní podmínkou zdárného přezimování včel do jarního období je přítomnost matky. Zájem včelaře by měl být zaměřen na to, aby do zimního období šly matky mladé, které prokázaly dobrou životaschopnot již v období podletí. Vyhneme se tak nebezpečí výměny matky včelami v období po nakrmení nebo na jaře, zpravidla bez vědomí včelaře. Takováto výměna matky má nepříjemné důsledky na sílu včelstva do celé příšti sezóny. Navíc je tu ještě nebezpečí, že matka nebude schopna oplození a může se stát trubcokladou.

V období kolem 20. srpna odstraníme nadbytečné plásty, zpravidla plásty z medníku. Vyjmeme rovněž všechny plásty s medovicovým medem. Med buď vytočíme, nebo jej v plástech uskladníme pro jarní rozšiřování a podněcování včelstev k vyššímu výkonu. Lze ještě vykonat podzimní prohlídku, ale je třeba již započít s dodáváním zimních zásob.

Úprava plodiště tedy spočívá v odstranění nevhodných plástů a souší a v doplnění plástů s pylem, když „pylové desky" umístíme jako krycí plásty ke stěnám úlu. Ani v budoucím zimním sedlišti nejsou plásty s pylem včelstvu ke škodě. Naopak včely mají přístup k pylu i v zimním období. V jarním rozvoji je tento pyl lehce dostupný a nikdy není ke škodě ve vývoji jarních generací včel.

Rozhodnutí, zda včelstvo bude zimovat na jednom nebo na dvou nástavcích, záleží také jen na včelaři a na stavu včelstva. Pokud včelstvo bude zimovat na dvou nástavcích, měla by matka klást v horním nástavku. Tam by také mělo být zimní sedliště včel. Pokud však včelstvo zimuje ve spodním nástavku, vyvstává nebezpečí uhynutí včelstva hladem odtržením se od zásob. Včely ukládají zásoby vždy nad plod, zanesou plásty ve druhém nástavku, jen část uloží ve spodním. V zimním období pak nejsou schopny přemístit se za zásobami do druhého nástavku, ba nemohou překonat ani uličku. Pohybují se totiž za zásobami jen po plástech, na kterých založily zimní sedlišté. Již v tomto období můžeme pozorovat, že vytvářejí hnízdo nejblíže u česna a v pozdějším období se od něj oddalují. V nástavcích je výhodnější studená stavba. (Plásty směřují kolmo k česnu.)

V dalších letech může začínající včelař připravit k zimování i záložní včelstva. Záložní včelstva s mladými matkami, která půjdou do první sezóny, tedy jednoleté matky (rok narození matky se nepočítá do doby stáří matky), nezimují zpravidla na celých nástavcích. Nejvhodnější počet bývá 5 až 7 plástů dobře obsazených na podzim včelami. Tato záložní včelstva slouží na jaře k přidání do včelstev, která nestačí rozvoji ostatních, která měnila matky, popřípadě v nichž matka nepřežila. Záložní včelstva utvoříme bud jako oddělky, nebo jako smetence hned v plném létě.

Podzimní období bývá zpravidla vhodné období ke spojování včelstev. Včelstva však nesmějí trpět nouzí, musí být alespoň malá snůška. Pokud není, pak včelař ve spojovaných včelstvech snůšku předstírá podněcováním. Spojovaná včelstva je vhodnější před spojením nakrmit. Spojování včelstev se dá provádět několika způsoby. Nejvhodnější spojení dvou včelstev lze uskutečnit tak, že tomu včelstvu, které chceme přidat k lepšímu včelstvu, odstraníme matku, popřípadě všechny matečníky, pokud jsou. Pak nástavek přidávaného včelstva nasadíme nad nejhořejší nástavek včelstva, s nímž přidávané máme spojit. Mezi nástavky položíme novinový papír mírně pokropený medem nebo lépe hustou medovou vodou. V papíře je dobře propíchnout tužkou několik otvorů. Přidávané včelstvo musí mít ve svém nástavku alespoň malé česno, očko. Novinový papír je zpočátku překážkou, později, za 4 až 5 dnů, odstraníme zbytky včelami prokousaného papíru. Jakmile včely opustí prostor nástavku, odstraníme souše i s nástavkem. Pokrmené létavky, které nenajdou na původním místě svůj příbytek, se vžebrají do sousedních včelstev.

Podzimní prohlídka má včelaře podrobně seznámit se stavem včelstva před zimou. Její součástí je také odhad množství zásob ve včelstvu (1 dm2 oboustranně zavíčkovaných zásob má hmotnost kolem 250 g, nezavíčkovaných asi 150 g). Rovněž odhad plodových ploch a hmotnost včel by měly být známy k potřebnému dodání dostatečných zásob na zimu. Na jednom plné obsednutém plástu může být 250 g včel. (Počítáno na rámkové míře 390 x 240 mm.) Snahou včelaře by mělo být dosažení minimální hmotnosti včelstva přiváděného do zimy 1,5 kg a více včel. Takovému včelstvu pak po odhadu hmotnosti vlastních zásob doplníme až do množství 12 až 15 kg zimních zásob.

Zimní zásoby můžeme dodávat několika způsoby. Nejjednodušší dodávání je způsobem shora, z prostoru stropního krmítka nebo pomocí čtyř-litrových sklenic s krmicím víčkem s 80 otvory.

Roztok k dodání zimních zásob by měl být připraven rozpuštěním 3 kg cukru ve 2 1 vody. Včelám se pak podává teplý maximálně 50 °C navečer, kdy včely již nelétají. Dodávání roztoku včelám přes den může vyvolat slídění, často i loupež. Při tiché loupeži ani nezjistíme, že včelstvo je vykrádáno. Naopak, vylupované včely pomáhají odnášet loupícímu včelstvu zásoby ze svého úlu do jejich úlu a nakonec zůstanou obyvatelkami úlu loupících včel. Při zjevné loupeži zůstává množství ubodaných včel obou včelstev před česny úlu, zbytek pak na dně vyloupeného úlu. Loupeži je třeba vždy předcházet, při vzniku jí zamezit. Následky loupeží jsou velké, mnohdy se přenáší nálada loupících včel na všechna včelstva na stanovišti.

Včely lépe zpracovávají cukr na zimní zásoby ve dne. Potřebují zapojit do činnosti celý organismus. Při činnosti létacích svalů se zvyšuje kvalita zpracovávaných zásob. Samozřejmě, že určité množství podaných zásob spotřebují. Proto, aby zůstalo 10 kg zpracovaných zásob, je třeba dodat včelám 13 kg cukru. Z nich 3 kg včely spotřebuji ihned při zpracování zásob. Na tuto skutečnost včelař nesmí zapomenout.

Zimní zásoby včelstvu dodáme v množství dvou třetin plánované spotřeby v co nejkratším časovém období, zbytek pak zpravidla po týdnu až deseti dnech. Včely však musí zůstat zimovat i na prázdných buňkách, které vzniknou po vyběhnutí posledního plodu. Zimují totiž v buňkách hlavičkami proti sobě, ostatní pak v uličkách hlavičkami do středu zimního hnízda ve tvaru koule.

Pokud je včelstvo překrmeno nadbytečným množstvím zimních zásob, opouští medné prostory a vyvěšuje se pod loučky do prostoru podmetu. Tam velmi citlivé reaguje na rušení i na sluneční svit. Při doteku se dnem se včely rozlézají po dnu a zpravidla zkřehnou. Zvyšuje se počet zimních uhynulých včel. Doplnění a zpracování zimních zásob by mělo být ukončeno na většině území naší republiky do 10. až 15. září.

I přesto, že včely ještě přes den vyletují a zpravidla přinášejí vodu a pyl, neměl by se včelař snažit, aby matky, ani mladé, plodovaly. Česno je vhodné otevřít po nakrmení opět na největší možnou šířku a veškeré uteplení odstranit. Včely uteplujeme až s příchodem prvních mrazíků.

V říjnu ošetříme včelstva proti varroáze podle pokynů Státní veterinární správy. Ošetřování včel se musí provádět až v době, kdy ustala jakákoliv snůška. To z toho důvodu, aby se škodlivé látky, které vznikají při chemickém ošetření včelstev, nedostaly do medu. Včelám neuškodí. Zásoby, které přišly do styku s chemikáliemi, pak včely spotřebují v období jarního rozvoje. Do medu určeného ke spotřebě se nesmí dostat rezidua. Med bychom znehodnotili.

Nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že zavíječ voskový se vyvíjí ve vhodném prostředí i při nižších teplotách. Tím vhodným prostředím jsou prostory, kde jsou uloženy souše nebo jakékoliv zbytky včelího díla. Je třeba po týdnu zapálit sirné knoty k likvidaci housenek a motýlů. Nejlepším ochranným prostředkem proti myším jsou vhodně nastražené pasti na myši. I ty nejjednodušší s návnadou ořechového jádra jsou spolehlivé.

Ošetřování nadbytečného množství souší přes zimní období je zcela zbytečné. Již na podzim je nejlepším opatřením roztřídění souší podle kvality a upotřebení. Nejkvalitnější dílo v potřebném počtu pro včelstva, se uloží do skladu a ostatní nepotřebné dílo se vytaví.

Nejdůležitější pro zimující včelstva je klid. Časté návštěvy včelaře u včelínů jsou také zbytečné. Ani odstraňování sněhu z česen není nutné do doby, dokud sníh nezmrzne a nevytvoří zábranu výměně vzduchu v úle. S jednorázovým vyrušením včelstva (při odstranění myši z úlu, při odběru měli nebo mrtvolek ze dna pro vyšetření) se včely vyrovnají bez následků.

V zimním období, již v měsíci lednu, je třeba vyšetřit zdravotní stav včelstev. Vzorky je nutné odebraných ze dna úlů a zaslat do Výzkumného ústavu včelařského v Dole.

V zimě je správný čas připravit všechno, co bude v průběhu sezóny potřebné k úspěšnému provedení jednotlivých zásahů do včelstev. V první řadě věnujeme pozornost zajištění dostatečného počtu rámků pro včelstva. Rámkové přířezy jsou ke koupi ve včelařských potřebách. Stlučené rámky proděravíme otvory k upevnění drátků - budoucích nosných žeber mezistěn. Na vyztužení drátků včelaři používají kolečkové kleště, které drátek mírně napnutý ještě zvlní. Aby se drátek nezařezával do dřeva.

Mezistěny, objednané na míru, umístíme na drátky a zatavíme transformátorovou elektřinou. Pro zvyšování výtěžnosti vosku je vhodné nechat mezi mezistěnou a loučkami ze všech stran několikamilimetrový prostor. Ten včely vlastní produkcí vosku dostavějí. Mezistěny jsou při nižších teplotách křehké, lámou se. Je třeba s nimi pracovat alespoň při pokojové teplotě. Vyšší teploty nejsou na závadu, poněvadž včely na nich budou stavět až při teplotě 35 °C. Zataveným mezistěnám mráz neuškodí. Počítáme se 7 až 10 mezistěnami pro každé včelstvo k obnově díla.

Předjaří ve včelstvech je období přechodu zimy do jara. Situace v úlech se proti zimnímu období podstatně změnila. Ve správné zazimovaných včelstvech již matky kladou. Včely sice ještě neopouštějí úly, ale na česně je brzy po ránu vidět jinovatku nebo kapénky vody. To včelstva větráním prostoru úlu vyhánějí z úlů nadbytečnou vlhkost. Včelstvo již ploduje. Na plástu se objevuje v elipse plod, nejprve jen v omezeném rozsahu. S příchodem delších dnů se také zvětšuje plodová plocha nejen na jednom plástu, ale i na dalších. Včelstvo rozšiřuje plodové hnízdo ve tvaru koule. Postupně se začíná prohřívat větší prostor úlu. V tomto období začíná také větší spotřeba zásob. Jednotlivé včely vyletují z úlů a hledají vodu. Napáječka již musí být v provozu. Pokud je možné podat v napáječce ohřívanou vodu, pak nasátí vody jedinou včelou je podstatně kratší než nasátí studené vody. Při studeném počasí zachráníme značné množství včel před prochlazením a zkřehnutím. Předejdeme zbytečným ztrátám na létavkách.

Sledujeme předpovědi počasí, abychom nezmeškali první jarní prolet včel. Ještě před vlastním proletem je třeba odstranit z úlů na podzim vložené podložky. I přesto, že se měl ze dna úlů odebírá k vyšetření již v měsíci únoru, měly by podložky zůstat v úlech až do doby těsně před proletem včel. To proto, že právě v předjaří včely spotřebovávají velké množství zásob, odvíčkovávají buňky a vosk z víček tvoří hrázky měli. Je to čistý vosk a jeho zužitkování může ovlivnit výtěžnost vosku ze včelstev. Navíc tomu, kdo se naučí číst z podložky, poskytne dobrý přehled o situaci ve včelstvu, aniž by musel včelstvo rozebírat a prohlížet.