Medobraní

Plné léto se řadí do období rozkvětu lípy malolisté. V přírodě se projevuje vrcholné období snůšky nejen z polních kultur pěstovaných zemědělci, ale i z plevelně rostoucích rostlin a lučních kvétů. Pokračuje medo-vicová snůška z lesů. Ve včelstvech vrcholí shromaždovací pud, silná včelstva jsou schopna zajistit denně dobrý přínos do úlů. Výsledkem včelařova snažení je sladká odměna včelstev v podobě plných nádob medu.

Také na medobraní se včelař musí připravit. Med je potravina, a proto by měl být získáván v naprosto čistém, hygienicky nezávadném prostředí. Totéž platí i o všech zařízeních, která včelař při medobraní používá.

Odvíčkovací vidlička na rozrušení zavíčkovaných buněk s medem je k dostání v prodejnách. Na trhu jsou i různá jiná zařízení na porušování nebo odstraňování víček z buněk. Výborné služby prokazuje i obyčejný nůž upravený k tomuto účelu. Nahřátí nože v nádobě s teplou vodou usnadní odřezání viček z plástů.

Odvičkování plástů provádíme v tzv. odvíčkovacím talíři. I ten. lze koupit. Je vyroben z bílého potravinářského plechu. Med totiž nemůže přijít do styku s obyčejným černým plechem. Byl by podstatné narušen a částečně znehodnocen. Z odvíčkovacího talíře se přemístí odvíčkovaný plást do koše medometu. Medomet je zařízení, které slouží k vymetání medu z buněk pomocí odstředivé síly. Z koše odstříkávají kapky medu na plášť medometu, po ném med stéká ke dnu a otvorem vytéká do cedníku.

Koš medometu může být pro tři až čtyři rámky, nebo při hvězdicovém uspořádání pro šest medných plástů. Dbáme na to, aby při otáčeni koše v bubnu medometu byly plásty umístěny tak, aby dolní loučka plástu směřovala ve směru pohybu rámku při otáčení koše. To z toho důvodu, že buňky v plástu mají mírný sklon dnem k základně buňky ve směru k dolní loučce. Při opačném nasazeni do koše by část medu zůstávala na dně buňky. Horní loučka tedy následuje při otáčení dolní loučkou. Při použití hvězdicového koše by měla být horní loučka blíže ke stěně medometu, dolní u osy koše.

Ve včelařské praxi se používají i jiné typy medometů. Nejsou však zatím ve výrobě zavedeny, protože výroba v malých sériích není pro výrobce hospodárná. Tak se s různými medomety vyrobenými podomácku můžeme setkat jen na výstavištích. Medomety již nejsou jen na ruční pohon, ale s rozvojem elektroniky jsou v provozu i medomety řízené nastavitelným programem i dálkovým ovládáním, ať již na pohon energií z baterií nebo ze sítě elektrickým proudem.

Med vytéká z medometu do nádob. Nádoby musí být také z bílého nebo pocínovaného plechu. Medu nejsou na závadu nádoby skleněné, kameninové, popřípadě dřevěné nebo z plastu. Všechny nádoby však musí být zbaveny nečistot, musí být dobře vysušeny, protože voda by mohla způsobit kvašeni medu.

Medobraní musí být prováděno v prostorách, kam včely nemají přístup. Pokud se však přece jen do místnosti dostanou, měly by odletět až po úplném skončení manipulace s medem. Přivedly by totiž další včely a docházelo by ke ztrátám na včelách utonutím v medu nebo i k obtěžování při vlastním medobraní.

K přípravě medobraní patří také příprava nářadí: rozpěráku, kleští, smetáčků na ometání včel z plástů, kuřáku s vhodným materiálem k pokuřování při manipulaci ve včelstvech, bedny na odkládání medných plástů a také souše k výměně za odebrané medné pláty. Je vhodné mít k dispozici také smyk, na nějž smetáme včely a z něhož se ony samy stěhují do plodiště.

Kdy vlastně přistoupíme k medobraní? O tom rozhoduje stav v mednících, oblast, ve které včelaříme, a také jiné okolnosti, jako potřeba přemístit včelstva do jiných snůškových poměrů apod. Medobraní musíme uskutečnit hned po odkvětu řepky. Řepkový med tuhne a krystalizuje již do týdne. Nemůžeme ho ponechat v plástech a přemísťovat včely. Jiná situace nastane při květu akátu trnovníku. Med z akátů je dlouho řídký a mnohdy typ úlu vyžaduje častější odběr než až po skončení snůšky. Před přesunem včelstev do lesů by také neměl být v plástech světlý med kromě železné 5kg zásoby v plodišti včelstva). Tmavý med je požadován na trhu a jeho míšení se světlým medem by mu ubralo na vzhledu. Také v oblastech s modřínovou medovicovou snůškou nelze otálet s medobraním. Med by mohl zůstat zkrystalizovaný v buňkách a způsobit včelaři starost, jak ho odstranit. Poslední medobraní by mělo být uskutečněno bezprostředně před dodáváním zimních zásob.

Doba, kdy provádět medobraní, je tedy na území naší vlasti velmi rozdílná. Je třeba hodnotit oblasti, je třeba se poučit od zkušených včelařů.

Když už se rozhodneme pro vlastní medobraní, pak by mělo být v době, kdy je vhodné počasí. V medníkových plástech nemusí být ani třetina zásob zavíčkovaných, stačí, když při mírném trhnutí medným plástem ve vodorovné poloze nevystřikují kapky sladiny. Kontrolu provedeme nad otevřeným včelstvem. Nadmíru zavíčkované plásty zdržují při práci s od-víčkováním buněk.

V dopoledních hodinách bývá největší část starších včel mimo úl, za pastvou. Po otevření včelstva mírně zadýmáme do prostoru medníku. Včely se věnují sátí medu. Vyvěsíme medné plásty na kozlík, naplníme prázdný prostor po odebraných plástech soušemi nebo vymetenými plásty. Vyvěšené včely se nasají medu a nevěnují pozornost činnosti včelaře. Nasáté včely bodají méně než včely hladové. Ometáme plásty nad prostorem úlu, plásty zbavené včel uskladníme dočasně do bedniček, do nichž můžeme zamezit přístup slídilkám. Často postačí jen navlhčená plachetka. Čím je menší snůška při medobraní, tím musí být větší opatrnost vzhledem k možnosti návštěvy slídilek v medných nebo medu zbavených plástech. Medné plásty z manipulačních bedniček by měly být co nejdříve vloženy do medometu a med z nich by měl být vymetán, protože teplý med je vláčnější než studený. Teplý med se z plástů získá lépe. Odstraněním víček a jejich uložením do cedníkové nádoby nebo na odvíčkovací talíř neztrácíme med, který ulpí na vidličce nebo na víčkách. Pozdějším zcezením oddělíme víčka, čistý vosk od medu. V medometu pomalým otáčením mírné vytočíme nejdříve část medu z jedné strany plástu. Plást obrátíme o 180° a vytočíme z druhé strany.. Pak zase obrácením získáme všechen med z první strany. Tento úkon vykonáváme tak dlouho, dokud nezískáme všechen med z plástů. Zvyšujeme také počet otáček koše s plásty. Tento postup je nutný, aby se v koši hmotností medu nepotrhaly plásty.

Zralý med se při vytékání medometu stužkovitě skládá do nádoby. Při odkapávání se kapka vrací zpět k nádobě. Kontrolu můžeme také provést na váhách - 1 1 medu = 1,4 kg medu.

Prázdné medové plásty včelaři před vrácením rosí vodou. Včely se bezprostředně věnují ošetřování plástů a při konzumaci medu vzniká žízeň. Vodu mají tedy k dispozici.

Zbylé plásty po medobraní nikdy včelám volně nevystavujeme. Mohly by být příčinou zvýšeného slídění, loupeže, mohla by vzniknout i nebezpečná útočnost včelstev. Plásty uložíme ve skříňkách a pozvolna je vracíme zpět včelstvům do úlů. Je třeba jim však věnovat péči, aby nebyly napadeny zavíječem voskovým.

Medobraní je výjimečnou událostí v péči včelaře o včelstva. Neměli bychom zapomenout dát ochutnat čerstvý med zvláště sousedům, přátelům a známým.

Včelstvům nelze odebrat všechny zásoby. Mohl by vzniknout hlad, matky by omezily kladení a to nesmíme nikdy v průběhu sezóny dovolit. Smí se vzít pouze všechen poslední tmavý med, za předpokladu, že ve včelstvech bude ihned doplněno cukerné krmivo na potřebné množství.

Medobraní končí uskladněním medu a zužitkováním víček ze zavíčkovaných plástů. Víčka procedíme přes síto, zbavíme je z větší části medu. Po odkapání je propereme ve vlažné vodě a vyvaříme na vosk. Sladkou vodu z víček vrátíme včelstvům nebo oddělkům jako podněcovací krmení.

Med uskladňujeme zásadně v suchých místnostech. Jsme si vědomi toho, že med je hygroskopický, může ze vzduchu přijímat vlhkost, a nejen vlhkost, ale i různé pachy. Pokud se domníváme, že med cezením zbytečně přichází do styku se vzduchem a ztrácí na hodnotě, necháme ho ustát. Po dvou nebo třech dnech všechny příměsi vosku, drobné úlomky plástů, pylová zrna a jiné nečistoty vytlačí med na povrch a pak stačí lžičkou šum odstranit.

Včelařský rok se pomalu schyluje k závěru. Zároveň ale stojíme na prahu nového včelařského roku a nelze opakovat chyby, kterých jsme se ve vedení včelstev dopustili v průběhu minulého roku. Ze záznamů o každém včelstvu a ze záznamů z fenologického kalendáře porovnáme výkony jednotlivých včelstev a uvědomíme si vlastní nedostatky. Závěry nesmějí být unáhlené, veškeré dění ve včelstvech souviselo s vývojem a výkyvy počasí a dalších přírodních jevů. Je třeba hledat příčiny neúspěchů, abychom v novém nastupujícím roce mohli chyby odstranit a příznivými vlivy prostředí pomoci v rozvoji včelstev.

Plné léto pozvolna přechází do podletí, a tak s mnoha novými zkušenostmi z uplynulé sezóny začneme tu novou s nadějí, že příští rok se nám povede lépe, že bude úspěšnější než ten letošní.

Článek je převzat z knihy: Začínáme včelařit, Libor Harnousek