Včelařské jaro

Jarní prohlídka spočívá především v klasifikaci síly včelstva. Zaznamenáme včelstva silná, která obsedají 7 a více plástů. Střední včelstva jsou alespoň na pěti hustě obsednutých plástech. Ostatní včelstva jsou slabá. Vhodnou dobou pro prohlídku se rozumí ta, kdy teplota vzduchu vystoupí ve stínu nebo v prostoru, v němž budeme se včelami manipulovat, na 8 °C. Za nižší teploty včely zbytečné vystavujeme nebezpečí křehnutí a zahynutí při opuštění prostoru úlu nebo hnízda.

Dalším záznamem hodnoceného včelstva je přítomnost matky. Matku zásadně bezdůvodně nehledáme. Zbytečně se prochlazuje prostor hnízda. Stačí vidět pár zavíčkovaných dělnicích buněk. Pokud již včelstvo vychovává větší množství plodu na několika plástech, je dobré si poznačit na kolika plástech, a jaká je rozloha plodu v dm2.

Neobsednuté zásobní plásty můžeme přemístit na obě strany od plodového tělesa. Prázdné souše na okrajích plodiště nahradíme zásobními. Nesmíme však omezit prostor volných buněk ke kladení. Ve včelstvu může být větší množství zásob, poněvadž teprve po jarním proletu nastává největší spotřeba. Přínos do úlů se ještě v dohledné době nedá očekávat.

Držíme se vždy zásady, že silná včelstva jsou předpokladem úspěchu a slabá včelstva vedou ke zklamání. Silná včelstva až do doby zužitkování jejich síly v první očekávané snůšce z ovocných stromů a řepky neoslabujeme. Přebytečnou sílu pak využíváme ke tvorbě oddělků a smetenců.

Nikdy nespojujeme slabé včelstvo se slabým včelstvem. Prospěšnější je spojení se středně silným včelstvem. Je třeba vždy odstranit matku nevyhovujícího včelstva. Přidávané včely můžeme na jejich plástech přidat za plásty nebo vedle hnízda včelstva, kterému přidáváme, a v nástavcích je umístit jako horní nástavek. Včely se samy spojí. Po spojení se nadbytečné plásty odstraní. Pokud by včelař měl obavy o výsledek, může použít již známého spojení pomocí novinového papíru s roztokem medu a vody, proděravěného například tužkou.

Stropními krmítky, která jsou ve včelařských prodejnách ke koupi, lze současně podávat včelám vodu, medocukrové těsto i pyl. Medocukrové těsto můžeme vyrobit z vlastních zdrojů. 0,8 kg mírně nahřátého medu doplníme 0,2 1 vlažné vody a smícháme s 5 kg práškového cukru. Těsto zůstane vláčné. Tvrdne tehdy, jestliže jsme při výrobě těsta použili více vody. Voda se odpaří, cukr ztvrdne. Není třeba přidávat jiné příměsi. Takovéto těsto je možné celoročně používat při přípravě oddělků, smetenců a při chovu včelích matek, a tedy i k jarnímu podněcování včelstev. Med k výrobě těsta používáme zásadně z vlastní sklizně.

Včelstva lze také přikrmovat pylem, zvláště v těch oblastech, kde nemohla v podzimním období nashromáždit dostatečné množství pylu na zimu a předjaří. Pyl podáváme v pylových plackách. K přípravě pylové placky používáme rouskovaný pyl získaný z pylochytů od vlastních včelstev. Pylové roušky je třeba ihned po jejich odebrání z pylochytů dobře usušit. Pyl se dá skladovat v pylových konzervách, které vytvoříme tak, že usušeným rouskovaným pylem naplníme sklenici omnia a zavíčkujeme víčkem určeným ke konzervaci. Pylová zrna spotřebují kyslík, další vzduch do sklenice neprostupuje a takto konzervovaný pyl můžeme i po dvou letech používat k výrobě pasty. Pastu získáme, když 1 kg sušeného pylu zalijeme asi 0,3 1 vody.

Podněcování jakéhokoliv druhu má zvýšit předstíranou snůšku včel (z mimoplodiskového prostoru), a tím zlepšit péči o matky a zvýšit výkon v kladení vajíček. Rozloha plodu však je vždy přímo závislá na množství včel, na tom, jak velký prostor jsou včely schopny obsednout, o jak velkou plochu plodu se mohou včely krmičky starat. Nadměrné a neúměrné podněcování přivádí včelstvo do nenormální situace. Výkonná matka je pak schopna klást i více vajíček do jedné buňky. Nerozšiřuje prostor, poněvadž včelstvo nemá dostatečný počet včel k jeho ošetřování. Dochází ke ztrátám, protože včely dvě nebo více vylíhlých larviček v jedné buňce likvidují. Tak dochází i k tomu, že ani plocha obsednutá včelami není plně využita.

Poznenáhlu přechází předjarní období v jarní. U včelstev můžeme sledovat vzestupný vývoj plodování. Matka klade podstatně větší počet vajíček, líhnou se již nové generace včel. V přírodě rozkvétá třešeň ptačí, srstka, později ovocné stromy. Pomalu ustává spotřeba zimních zásob, včely zvýšenou potřebu k výživě plodu doplňují nektarovou snůškou.

I pylová snůška je již dostatečná pro dobrou výživu plodu. S přínosem sladiny vzrůstá jak rozmnožovací, tak také shromaždovací pud. Současně s vývojem mladých včel se začíná projevovat i pud stavební. Včelař musí stavební pud včas využít k obnově díla a také k rozšiřování volné potřebné plochy k uložení přinesených čerstvých zásob pylu, nektaru a plodového tělesa.

S rozkvětem ovocných stromů pokračuje a také končí výměna zimní generace včel za generaci jarní. Je třeba uvážlivě přistupovat ke zvětšování prostoru pro vývoj včelstva. Navíc v některých oblastech naší vlasti dochází ke značnému ochlazení v období tzv. ledových mužů. Toto období spadá do první poloviny měsíce května. Při ochlazení se také mění situace ve včelstvu. Včely se stahují jen do prostoru, který dobře obsednou. Přílišné zvětšení prostoru může mít za následek zachlazení části plodových ploch. Se změnou počasí se umějí bez problémů vyrovnat jen silná včelstva,

Pokud včelstvo obsedalo v předjarním období jen jeden nástavek, podkládají včelaři druhý nástavek, vystrojený světlými soušemi žemlové barvy, pod nástavek se včelami. Vhodnou dobu k tomuto zásahu stanovuje chomáč včel vyvěšený do prostoru sklípku pod dolními loučkami nebo pod hranolky plástů. Nezřídka se můžeme setkat i s tím, že prostřední souš umístěnou do spodního nástavku včelař záměrně vylomí a neupravené dílo zbylé na bočních i horních loučkách je pro včely lákadlem k úpravě prostoru a ke stavbě trubčiny. Matka pak sama přechází do tohoto prostoru, a aby ji včelař nemusel později hledat, vsouvá mezi truhlíky mřížku. Kontrolou na přítomnost vajíčka pozná včelař po třech dnech, zda včelstvo ploduje v dolním nebo horním nástavku. Zjedná potřebnou nápravu, převěsí matku s větším počtem otevřených plodových plástů do spodního nástavku, v horním ponechá menší počet plodových plástů, většinou zavíčkovaných, umístí je do středu a na okraje přidá souše ze spodního nástavku.

Jestliže včelstvo zimovalo na dvou dílech nástavku a je již v tak dobré kondici, že včelař může provést výměnu horního nástavku za dolní bez rizika zachlazení plodu, pak tento zásah urychlí jarní rozvoj bez další manipulace se včelami. Včely ihned začnou s úpravou plodového tělesa do tvaru koule. Přenášejí zásoby a uvolňují matce prostor ke kladení tak, aby se obě polokoule opět spojily do celistvého tvaru plodového tělesa. Do včelstva zasahujeme až v období, kdy je opět zavěšeno ve sklípku dna. Pak se jen vsunutím třetího nástavku mezi oba dosavadní zvětší prostor úlu. Mezi druhý nástavek a nejhornější nástavek vsuneme mateří mřížku. Přítomnost matky se zjistí jen vyhledáním vajíčka v buňce plástu v nástavku nad mřížkou. Je-li matka až v nejhořejším nástavku, pak záměna nejspodnějšího nástavku za nejhořejší zajistí nápravu. V prostředním nástavku včelař zpravidla dává vystavěné souše jen na okraje, jinak doplňuje samé mezistěny. Snůška je zárukou spolehlivého vystavění mezistěn, zárukou obnovy díla.

Rozkvět řepky olejky časově spadá ve včelařském roce do doby od přechodu včelařského jara do časného léta, které bývá signalizováno rozkvětem trnovníku akátu. V severnějších oblastech toto období spadá do doby konce květu ovocných stromů. V přírodě začíná rozkvétat maliník.

Článek je převzat z knihy: Začínáme včelařit, Libor Harnousek