Včelařské potřeby

Včely chováme ve včelích úlech. Úl je příbytek včel, který zajišťuje včelstvu možnost správného rozvoje, využití jeho schopností včelařem a chrání včelstvo před vnějšími vlivy a nebezpečím. Úly prošly dlouhým vývojem po mnoho generací včelařů.

Včelí úly mohou stát volně v přírodě na podstavcích. Říkáme, že jsou volně rozmístěné. Pokud jsou sestaveny do řad, hovoříme o včelnicovém uspořádání úlů. Nejvhodnější je uspořádání po skupinkách tří až pěti úlů. Jsou-li úly umístěny ve zvlášť postavených budovách, hovoříme o včelínech. Včelín může být zděný, nebo je to jen lehká stavba z trámků a prken. Rozlišujeme několik typů úlů. Můžeme se setkat ještě s ležany, zadováky a moderními nástavkovými úly. Různé typy úlů mají své zvláštnosti a mají také svá pojmenování. V každém typu se včelaří poněkud jiným způsobem. Některé konstrukce úlů vyhovují včelařům, méně však již včelám samotným, i když včelaři vynakládají velké úsilí na sladění potřeb života včelstev se zájmy jejich ošetřovatelů a chovatelů. Od moderního úlu požadujeme, aby vyhovoval biologicky včelám a prakticky včelařům.
 

Úly včelaři rozdělují na dvě základní části: plodiště a medník. Dalšími částmi úlů jsou odnímatelné dno, odnímatelný strůpek, náhradní nástavky atd. Součástí je i mateří mřížka, která svou konstrukcí znemožňuje včelí matce přemístit se z jedné části úlu do druhé. Rovněž tak trubci mezerami, určenými jen včelám, neprolezou.

V plodišti, jak již sám název naznačuje, se vychovává plod. V medníku pak mají včely možnost ukládat zásoby medu. Prostor plodišté ani prostor medníku však nejsou prázdné. Včely žijí na plástech, které si samy postavily. Včely stavějí přesné šestiboké buňky, do kterých matka klade vajíčka, z nichž se vyvíjejí nové včely. Divočina i dílo vystavěné z mezistény jsou zhotoveny ze včelího vosku. Plást obsahuje nejen plod včel všeho stáří, ale také buňky s obsahem pylu a buňky částečně anebo zcela naplněné medem. Buňky zcela zaplněné medem včely opět zavíčkují voskem. Zavíčko-vaný med je zralý. Nezavíčkovaný med včely bud zpracovávají ke zralosti, nebo konzumují pro svoji potřebu, ale také pro potřebu dalších jedinců v úle.

Počet buněk v 1 dm2 je 350 až 400, oboustranně pak 700 až 800. Včelí dílo však neobsahuje jen dělničí buňky. Je možno vidět i větší buňky, ze kterých se líhnou trubci, menší buňky prázdné a také buňky spojovací a přechodné. Buňky spojující včelí dílo s dřevěnou stěnou, zvanou loučka, bývají velmi nepravidelné, nejčastěji pětiúhelníkové. Dělničí a trubčí buňky jsou šestiúhelníkové. Jsou stavěny téměř kolmo ke střední plástové stěně s malou odchylkou směrem vzhůru. Trubčí buňky jsou více než o třetinu větší než buňky dělničí. Loučky kolem plástu se nazývají rámek. Bývají různě široké i silné.

Včelí dílo bez zásob, plodu a včel se nazývá souš. Souš může být tmavá, stará, žemlové barvy (ty jsou nejvíce třeba ve včelařském provozu), světlá nebo i panenská. Panenské dílo je takové, v němž se ještě nikdy nevylíhl plod. Dílo mění barvu jednak stářím, jednak počtem vylíhlých generací včel. V úlech můžeme vidět zcela bílé včelí dílo. To tehdy, jestliže včelař dá v období snůšky včelstvům možnost stavět na stavebním rámku. Včely při .stavbě plástu využívají schopnost uplatnit vosk, který vylučují z voskotvor-ných žláz. Nemají-li v úle prostor ke stavbě, vynášejí voskové šupinky do přírody jako nepotřebné.

Boční loučky rámku jsou vzdáleny od stěny úlu vždy na včelí mezeru, tj. vzdálenost 6 mm. Stejná vzdálenost bývá mezi horními loučkami a laťkami na strůpku, pokud je včelař používá. Menší vzdálenosti, než je včelí mezera, včely zatmelují, větší prostory zpravidla zastavějí voskem. Pokud je vosk stejné barvy jako vosk plástu nebo souší, používají včely vosk ke stavbě z nich. Pokud je barvy bílé, jsou zužitkovány šupinky vosku vytvořené včelami na voskových zrcadélkách.

Vchod do úlu je to česno, v různých ročních obdobích různě široké i vysoké. Záleží na typu úlu. Česno je opatřeno letákem překlopným prkénkem, sloužícím včelám jako přistávací a startovací plocha letadlům. Letákem se dá také úl včelotěsné uzavřít. To znamená, že včely se nemohou dostat do úlu ani ven.

Nejpoužívanéjší včelařskou pomůckou při manipulaci se včelami je kuřák. Kouř z kuřáku (dýmáku) včely mírní. Včely se shromažďují na zásobách, sají je. Nasáté včely nejsou tak agresivní a útočné k bodnutí. Proti bodnutí včelou se včelař chrání používáním včelařských rukavic, kukly, přilby nebo klobouku se závojem. Pro práci se včelami vhodné použít i světlý včelařský kabátec nebo kombinézu. Častým nástrojem k manipulaci s nástavky úlů a s jednotlivými plásty v nástavcích je rozpěrák.

Potřebnou pomůckou je i včelařský smetáček. Staří včelaři používali letky z husích křídel. Smetáčkem se ometají včely z plástů. Včely se smetají na široký náběh do úlu nebo do smyku.

Velmi důležitým zařízením pro každého včelaře je medomet. V medometu se vytáčejí plásty. Při medobraní je nutná vysoká náročnost na hygienu. Vytáčí se zralý med. Zavíčkované plásty se odvíčkovávají vidličkou. Z medometu med vytéká výpustným kohoutem do podstavených nádob s cedníkem. Síta na cezení medu jsou k dostání ve včelařských prodejnách. Med se uskladňuje v kortvích na med, v nádobách z plastů a často ve skleněných nádobách. Med může snadno získat různé cizí pachy nebo vůně. Stejně tak přijímá vlhkost ze vzduchu. Med s větším obsahem vody začne dříve nebo později kvasit. Správně uložený med po určitém čase zkrystalizuje.
 

Rojáček má rozměry podle vámi užívané rámkové míry. Rojáček by měl být lehký s možností zavěšení. Při smetání roje se do zavěšeného rojáku slétnou i ty včely, které spadly mimo roják. Proto je zavěšení rojáku nutné.

Pro dokrmování nebo podněcování včelstev jsou zapotřebí různá krmítka. Nejvhodnější k podněcování včelstev jsou stropní krmítka.

K uteplení včelstev používá včelař uteplivky z různých materiálů. Například plsť, hobra, sláma, orobinec a polystyrén. Na mnohých včelínech můžeme v letní době vidět sluneční tavidlo. Slouží k tavení včelího vosku z úlomků plástů. Včelař se také neobejde bez sirných knotů a plechové děrované nádobky, siřiče. Pomocí dýmu ze síry ošetřuje uskladněné souše proti zavíječi voskovému, který ničí plásty konzumací vosku.